Označování místností na fakultě

    V každé velké veřejné budově nesou místnosti - respektive dveře - nějaká označení, v naprosté většině číselná. Slouží k jedinému účelu: aby se každý návštěvník uvnitř budovy snadno orientoval.

   Obvykle tak v sobě každé číslo nějakým způsobem vyjadřuje své umístění - například poschodí jde po stovkách, vpravo od schodiště sudá, vlevo lichá, či nějak podobně. Dá se pak jednoduše spolehnout na to, že když jste včera byli ve 207 a dnes máte jít do 307, je to na stejném místě, jen přesně o jedno poschodí výše.

   Mám-li nohu v sádře a mám-li se dostavit například do 516, už z toho čísla bolestně vydechnu a začnu hledat výtah - bude to jistě někde nahoře, docela na konci chodby.

    Ne tak na nejlepší pedagogické fakultě v republice! Tam sice dveře mají také číselná označení, jen člověk neví, jestli jsou beze smyslu vycucána z palce, nebo je jejich účelem přímo dezorientace návštěvníků. Vypadá to, že spíš druhý případ.

   Jak jinak si vysvětlit to, že učebny 41, 42 a 43 se nacházejí ve 4. poschodí (potud v pořádku), ovšem 44 a 45 zřejmě vůbec neexistují a 46 a 47 jsou sklepní dílny?

Je tato logika jen nad mé chápání, nebo to žádnou nemá?

   Tím však ještě nekončíme. Například učebna 1 se nachází ve druhém nadzemním podlaží, číslo 2 ovšem v prvním, další místnosti pak chaoticky stoupají po schodišti nahoru, osmnáctky jsou v přízemí, a existují dokonce dvě - A a B, kdovíproč, když jsou odděleny stěnou a mají úplně jiný účel, jedna je počítačová, druhá se hodí pro akční výuku. Nu a kde myslíte, že je potom devatenáctka? No přece v úplně jiné budově! Musíte vyjít na ulici a asi dvě stě metrů...

    Možná, že logicky uvažující člověk by na patřičná místa přidělal nějaké orientační cedule. Znáte to jistě z hotelů: jedete výtahem, otevřou se dveře a přímo na zdi před vámi se blyští tabulka s číslem podlaží a seznamem dveří v tomto patře. Nemálo lidí si pak pošeptá pro sebe: "aha, tak ještě o jedno výš" a dveře se zase zavřou a ti lidé jedou ještě o patro nahoru.

   Na fakultě, kde se zatmívá rozum, se ovšem neblyští nic. Cedule pomáhající v orientaci, označení poschodí a seznam čísel na konkrétním patře nehrozí.

    Tedy to radši vyjdete po schodech, najednou stojíte u dveří do chodby, vstoupíte, nebo ne? Výčet místností, které se nacházejí za těmito dveřmi, byste opět hledali marně. Tak ji holt musíte celou projít, jestli náhodou.

   Až si tedy důkladně zasportujete, až prolezete všechny chodby, až se vám vrátný vysměje, že vámi pohřešovaná učebna je "přece u sósedú, neeee?", až přijdete pozdě do výuky, dozvíte se jen "měl jste si to zjistit v ISu".

Poznámka na závěr:

A to ani nezmiňuji, jak se asi musejí orientovat osoby se sníženou schopností orientace v prostoru. Například nevidomí. Ano, u konkrétní místnosti sice je Braillovým písmem napsáno, co je to za místnost. Ovšem kde přesně ji má chudák s bílou holí hledat? Do jakého poschodí se vydat? To je pak ta inkluze, panečku...